Je to těžké pro obě – ty jsi v pubertě, já v přechodu. Musíme to spolu vydržet,“ říká se smíchem Zora Jandová, když popisuje období, kdy se její menopauza potkala s pubertou její dcery.

Dvě těhotenství, dvě zkušenosti, jeden nadhled

První dítě porodila ve dvaatřiceti, druhé o deset let později. Dnes se tomu s úsměvem říká „pozdní mateřství“, tehdy to ale bylo spíš výjimkou.

Zora popisuje, že její první těhotenství bylo plné opatrnosti – přerušila práci, pečlivě dodržovala všechna doporučení. U druhého už byla životem protřelá a rozhodla se poslouchat vlastní tělo.
„Těhotenství není nemoc. Pokud je vše v pořádku, není důvod se omezovat,“ říká. A tak tančila, zpívala a pracovala skoro do posledního dne.

Obě dcery kojila dlouho, byla s nimi v každodenním kontaktu a přiznává, že právě tahle blízkost byla pro ni největší jistotou i radostí.

Když se potká puberta s přechodem

Zora otevřeně mluví o tom, že přechod a dospívání dětí se mohou snadno stát zkouškou trpělivosti. „Puberta a menopauza v jednom bytě – to je někdy výbušná směs,“ přiznává.

Jak to zvládnout?

• Humorem. „Když se jedna rozčílí, druhá dá zpátečku,“ popisuje.

• Aktivitou. Projekty, pohyb a tvůrčí práce udržují mysl v rovnováze.

• Sebepéčí. Cvičení tai-či nebo jóga jí pomohly zvládat stres a hormonální výkyvy.

Podle ní je klíčem právě nadhled – umění udělat si ze sebe legraci a nebrat všechno smrtelně vážně.

Tělo se mění, ale život nekončí

Menopauza přináší různé projevy – návaly, pocení, nespavost či změny nálad. U Zory se projevila silným menstruačním obdobím, které ji zaskočilo. „Seděla jsem na večírku a bála se vstát,“ popisuje upřímně. Později ale přišel klid a úleva.

Když po roce a půl bez menstruace začala znovu krvácet, zjistila, že se její tělo doslova „synchronizovalo“ s ženským kolektivem, ve kterém tehdy pracovala. „To tělo prostě reaguje na prostředí,“ dodává s úsměvem.

Dnes už má jasno: nejde o to „zastavit čas“, ale o to, přijmout proměnu a naučit se s ní pracovat.

O vztazích, které vydrží i proměny

Zora mluví také o svém partnerství a rodinném zázemí. Když přišly těžší chvíle – třeba nemoc v rodině – její muž Zdeněk se zachoval prostě: „Řekl jen jasně a šel pomoct.“
Podle ní právě to vystihuje, co znamená opravdová opora.

V partnerském životě pomáhá podle Zory hlavně komunikace.
„Nechodit spát rozhádaní. A nechat věci dýchat. Když v sobě držíte křivdy, zahořknou – jako když necháte v lednici jídlo moc dlouho.“

Offline přátelství a osobní kontakt jsou pro ni zásadní. „Sítě jsou fajn, ale opravdová pomoc přichází, když si s někým sednete tváří v tvář,“ říká.

Pozdní rodičovství: dar i odpovědnost

Podle Zory je dnes zcela běžné rodit po čtyřicítce. Sama ale připomíná, že dítě má pak starší rodiče – a že to s sebou nese i emoce.

Její mladší dcera prý jako malá občas prožívala obavy, že rodiče zestárnou nebo zemřou. „Časem ale pochopila, že i mladší rodiče odcházejí. Věci se prostě dějí,“ říká.

Zora přidává i svůj recept:

• Pečujte o své tělo i mysl.

• Udržujte se v pohybu, bez zbytečných výmluv.

• Dětem ukazujte, že život stojí za to v každém věku.

„Když vidí, že jejich rodiče zvládají i těžké chvíle s humorem, uklidní je to víc než jakákoli slova.“

Co si z rozhovoru odnést

• Menopauza není konec, ale nová etapa ženskosti.

• Pozdní mateřství je jiné, ale může být stejně naplněné.

• Humor, nadhled a pohyb jsou silnější než strach.

• O všem je lepší mluvit než mlčet.

• A když je toho moc, je v pořádku říct si o pomoc.

Závěrem

Zora Jandová ukazuje, že i citlivá témata se dají sdílet s lehkostí. Že stárnutí není ztráta, ale proměna. A že klid, humor a láska jsou ty nejlepší „hormony štěstí“.

Menopauza není „kauza“, jak říká sama Zora, ale přirozená součást života – s vlastním rytmem, výzvami i dary.

Poslechněte si celou epizodu na Spotify

Nemáte prostor na sledování videa? Poslechněte si celou epizodu na Spotify. Třeba v autě nebo na cestách.